Recept na štěstí podle Jana Masaryka

Někteří přátelé a známí, kteří poslední dobou navštívili můj kolejní pokoj (a čtou rádi nástěnky ;)), tam objevili tento text, na který jsem náhodou narazila při tvorbě jedné z četných seminárních prací v minulém semestru. Slíbila jsem, že vám tato slova, která podle mě pravdivě popisují prosté, jednoduché, ale zásadní životní pravdy, nějak zprostředkuju. Tak, konečně jsem se k tomu dostala a ráda plním tento slib. :)

Jan Masaryk byl zajímavou osobností. Často v životě stál tak nějak ve stínu: ve stínu svého velkého otce, ve stínu událostí naší mezinárodní politiky. Tlumočil postoje představitelů států, ale nemohl je výrazněji ovlivnit. Stín bolesti jej pronásledoval, když postupně ztrácel lidi, které miloval, stín pochyb, spekulací a smutku také padl na okamžik jeho odchodu z tohoto světa.

Jeho slova kořeněná humorem, upřímná slova plná pokory, však lidem u nás i v zahraničí byla a stále mohou být světlem. Však - posuďte sami! ;)

Tak za prvé: Člověče, snaž se mít rád lidi! Mysli víc na ně než na sebe. A pamatuj si, kdykoli někomu pomůžeš – někomu kdo si to zaslouží -, budeš šťastnější. Tohle je první přikázání.

Za druhé: Budeš si opakovat první přikázání desetkrát za den! Budeš si tak říkat třikrát denně k snídani, k obědu a k večeři, že nechceš být kříženec mezi Einsteinem a Napoleonem. Taky že tohle není důležité, protože ono i nejmenší kolečko v mašině je důležité a dělá svou práci, když se pořádně točí. Zkrátka musíš mít v sobě co nejvíce pokory. Poněvadž pak tě nebude žádný neúspěch žrát. Nebudeš myslet na bobkové věnce, ale na to, abys byl užitečný.

Za třetí: Proboha tě prosím, člověče, směj se taky někdy! Já vím, že život není zrovna cirkus, ale taky to není mučírna, tak proč sakra musíš dělat dojem, žes utek z nějakého kusu od Ibsena? A moc nehloubej. Ono by to bylo i s Hamletem dopadlo líp, kdyby se byl někdy taky zasmál.

Za čtvrté: Zkus dělat, co opravdu děláš rád. Když nemůžeš být astronomem ve dne, tak se dívej na hvězdy aspoň v noci.

Za páté: Nebuď numismatik! Ono je mnohem lepší sbírat zkušenosti a silné zážitky než prachy.

Za šesté: Koukej kolem sebe na každém kroku a nauč se těšit z malých věcí! Kdo ví, jak se dívat na věci, ten může najít na jednom záhoně za barákem víc krásy a prožít mnohem víc, než by viděl a prožil druhý, kdyby jel třikrát kolem světa.

Za sedmé, co to bylo za sedmé? Zajímej se o co nejvíc věcí! O všechno! A hlavně o každého. Ono se i na tom nejnudnějším chlapovi najde něco zajímavého.

Za osmé: Nerozčiluj se! Rozčílení není program, jak říkával můj táta. Nevybouchni pro každou blbost. Když ti někdo šlápne na kuří oko, nemusíš mu proto šlápnout na krk. On to třebas tak nemyslel.

Za deváté: Musíš mít nějakého koníčka! Třebas se nauč zpaměti jízdní řády všech vlaků na celém světě. To je mi jedno. Ale mít koníčka je náramně důležitá věc. Pomůže to člověku, aby taky někdy vypřáh.

Za desáté… ale počkejte. Já to nemůžu namačkat do desatera přikázání. On člověk musí dělat moc věcí, když chce být šťastný. Tak lituju. Já vám tohle jako Beneš nemůžu všechno vyjmenovat. Jistě na moc důležitých věcí zapomenu. Ale aspoň tohle. Spočítej si to sám. Tak:

Nikomu nic nezáviďte. Ono to nepomůže. Nezavírejte se do své skořápky, ať je sebekrásnější. Tělo chce být taky šťastné. Tak s ním choďte na čerstvý vzduch. Zdraví je moc důležitá věc. Ne že by nemocný člověk nemohl být šťastný. Já znal v životě spoustu lidí, co se jen tak drželi jako pára nad hrncem, i mrzáky a lidi s těžkými nemocemi, kteří byli přesto možná šťastnější než my dva. Ale zdravý člověk může žít ještě plnějším životem.

A znovu: nezavírej se do sebe. To je to nejhorší. Ale to se ví, tohle je zase jen to, co jsme řekli v prvním přikázání. Zkus to, člověče, mít rád lidi. A když je budeš mít opravdu rád, budeš radši vždycky dávat než brát. A dávat, to neznamená jen rukavice k svátku a bačkory k Ježíšku. To znamená dávat taky to, co je v tobě. Tady a tady. (Ukázal na srdce a na hlavu.) To je dobré. To nejlepší, co je v tobě. Dělit se o život. To je ono. Jo, ale ještě jedna věc. Za sedmadvacáté. Nemysli si, že podle tohohle receptu budeš zaručeně šťastný člověk. Ono se k tomu potřebuje taky trochu štěstí. Potřebuje se například trochu tohohle vzácného koření, kterému se říká láska. A tohle nedostanete na lístky. A taky to nekoupíte na černém trhu. Na to musíte mít štěstí. Buď to najdete, nebo ne. Dobrá kuchařka dokáže upéci něco dobrého i bez těch předepsaných osmi vajec. Když to musí být, můžete přidat místo tohohle koření, o kterém jsem mluvil, jiné, kterému se říká všelijak. Moudrost, rezignace, brát život jaký je a ještě všelijak jinak. Však víte, co myslím.

(z knihy Hovory s Janem Masarykem od Viktora Fischla, 1991)