Když... (Rudyard Kipling)

když bezhlavost svým okem klidně měříš,

ač tupen, sám že nejsi bezhlavý,

když, podezříván pevně v sebe věříš

však neviníš svých soků z bezpráví

když čekat znáš, ba čekat beze mdloby,

jsa obelháván, neupadat v lež,

když, nenáviděn, sám jsi beze zloby,

slov ctnosti nadarmo však nebereš,

 

když umíš snít a nepodléhat snění,

když hloubat znáš a dovedeš přec žít,

když proti triumfu i ponížení

jak proti svůdcům společným jsi kryt

když nezoufáš, nechť pravdivá tvá slova

lstí bídáků jsou pošlapána v kal,

když hroutí se tvé stavení a znova

jak dělník v potu lopotíš se dál,

když spočítat znáš hromadu svých zisků

a na jediný hod vše riskovat,

zas po prohře se vracet k východisku

a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát,

když přinutit znáš srdce své a čivy,

by s tebou vytrvaly nejvěrněj,

ač tep a pohyb uniká ti živý

a jen tvá vůle káže „Vytrvej“,

 

když sneseš něhu přílišnou i tvrdost,

když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal,

když, sbratřen s davem, uchováš si hrdost

a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král,

když řekneš: „Svými vteřinami všemi

mně, čase, jak bych závodník byl, služ“,

pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi –

a co víc: pak, synu můj, jsi muž!

 

(přeložil Otakar Fischer, byla to oblíbená báseň J. Masaryka)

Nedávno jsem v nějakém článku četla o hrdinství. Myslím, že je stále více potřebné. Touha stát se hrdinou je cestou k ideálu, svatosti. Je výzvou a postupným dorůstáním v něco mnohem dokonalejšího než to, co v nás momentálně je. Je to cesta plná tvrdé dřiny, chyb, pádů a vstávání. Asi nic vábného, na co by nás v dnešní době lákala média. Není to cesta, kterou by se chtěla vydat většina společnosti. Na konci v realitě nečeká věnec z bobkových listů, sláva ani bohatství. Tato cesta není jednoduchá a neslibuje ani radost či životní štěstí, je to ale cesta pravdy a služby. Provází ji neustálá komplikovaná rozhodnutí. Nikdo je za nás neudělá, ale některá moudrá slova nás můžou kousek cesty vést a dodávat sil. Třeba tato, ač složitá a tvrdá, přesto velmi krásná slova :) 

Jo a jen tak na okraj - od mala slyšíme zvěsti o hrdinech, statečných mužích a ženy jsou často zobrazovány jako ty krásné pasivní trofeje - vypadá to tak možná na první pohled, ale když nakoukneme do biblických příběhů, pohádek, pověstí a bájí hlouběji, najdeme i hrdinské činy žen, které často nejsou tak moc vidět, ale jsou fakt potřeba. ;) Poslední rým bych tedy pro vás, mé milé přítelkyně a známé, klidně pozměnila, i když by se to pak možná nerýmovalo. Zkrátka, chci tím říct, že text básně může inspirovat také nás, ženy, nemyslíte? ;)